TŘI LVOVÉ V KLECI.

Králové pouště – V dálku touží oči.

Bys poznal jejich neskonalou nudu,

v zívání válejí se, prázdni studu,

a lížou se a hřívu k hřívě točí...

Sní o volnosti pustin, o přeludu? –

Ha, pozor dej! Teď krotitel k nim skočí,

hup, už je v kleci! – Spjati do osudu

se točí, bočí, jeho zrak je chočí.

Hle, jednoho z nich kyjem tluče, šlehá,

v chřtán hlavu hrouží mu a naň si lehá

a vláčí jím a v hřívě se mu válí!

A lev tu leží – balvan mrtvé skály.

Kde chřtánu hrom? Kde jeho zraků blesky!

Té hanby! Potupy! – Ó lve můj český!