TŘI PÍSNIČKY

Roste tráva roste,

kudy’s chodíval,

kudy’s mladou lásku

ke mně vodíval.

Vprostřed hoří kvítek

jak ohňový plam,

jak by naše štěstí

krvácelo tam.

Do dáli se dívám,

kde jsi, ptám se cest,

ale dálka něma,

dálka něma jest.

Chystej, panenko, věnce,

tří barev musejí být,

a nám v svatební sklence

červené vínko se rdít.

Zapleť vraníkům v hřívy

strakatých fáborů směs,

dřív než zaraší jívy,

bude náš svatební ples.

Čím více trpěti dáno,

čím více krvavých muk,

sladší ozve se ráno

písnička drozdí nám z luk.

Vrané koně jeli,

všecky zvony zněly,

ze smrti se světy

vůkol probouzely.

Nic již nezazebe,

slunna plné nebe,

a to že jsme oba

víru měli v sebe.

Zazpíval pták v keři

tomu vždy, kdo věří

a do sílu nitra

s osudem zlým změří.