TŘI POKOJE.

V tom prvém pokoji se panna usmívá,

jak jaro kvetoucí, jak touha vábivá.

A růže zavoní, a zvony zazvučí:

– Já dlouho čekala. Pojď v moje náručí! –

V tom druhém pokoji mrazem se chvějící

je žena umdlená, je žena mlčící,

per svojich nádherných zbavený krásný pták.

Nereptá. Mlčí jen. A mlčí strašně tak.

V tom třetím pokoji je mrtvo. Nic a nic.

Jen vítr burácí do chladných okenic.

Je smutna širá pláň, smutnější příbytky.

V tom třetím pokoji nic nežli výčitky.