TŘI PRINCEZNY.

Všechny ty princezny zhynuly.

Tři vyšly za ticha jarní noci,

bezpečny (nikdo jich neviděl)

přes nový most...

Měsíc je bílý vyvábil,

tichý a silný a milý,

do širých lesů –

Zlatem tam koruny proplítal,

v podrostu budil i květinách

víly a skřítky:

všechny jim hleděly do očí –

a bázeň sladká sestry pojala,

tajemná touha. –

Čekaly rytíře v brnění,

s lesklými obrazy štítů,

pádnými meči –

Všechny ty princezny zhynuly.

Smuten král, hledat je dal

a našel jen kostry k pohřbení:

„Nevěřím, nemám naděje,

nenávist láska má.“