Tři přípitky.

Příteli, komu

na cizí půdě

připijem nejprv

rudého vína

ku zdaru, štěstí?

Přípitek první

náleží vlasti –

běda však, běda:

na bílé hrudi

zlosyn jí klečí

do srdce noře

pomalu, zvolna

vražedný nástroj,

by muka její

trvala déle,

bolest by byla

hroznější stokrát.

Příteli, komu

na cizí půdě

připijem potom

rudého vína

ku zdaru, štěstí?

Přípitek druhý

náleží synu

nešťastné matky: –

běda, ach běda,

spoutané ruce

přihlížet musí

na její muka –

krutého vraha

nemůže ztrestat,

zardousit, skolit,

vyhrůžně darmo

řetězy řinčí. –

Příteli, komu

na cizí půdě

připijem ještě

rudého vína

ku zdaru, štěstí?

Přípitek třetí

povznesem moři:

vznešené, velké,

veleby plné

nemajíc mezí

před námi dme se

v nezkrotné síle

vznášejíc vlny

k samému nebi,

slunci a hvězdám:

volnosti svaté

úchvatný obraz!