Tři rody u nás platí jen...

Tři rody u nás platí jen,

to otec, syn a děd;

to náš je celý rodokmen:

kořen a strom a květ.

A naše paměť nejde dál,

ni naděj’ v příští čas,

než aby, děd co zachoval,

syn synovi dal zas.

Co bylo, může říci nám

jen u hřbitova věž;

děd zapomenut leží tam,

nás zapomenou též.

Jen někde mhavé zvěsti hles

nám slovo řekne víc:

jak prapraděd náš trpěl kdes,

jak šťasten byl, to nic.

Tak ořem, sejem, hyneme,

však pýchy dalecí –

přec starší jsme a budeme

než rody knížecí!