TŘI SLAVNÉ DOBY RAKOUSKÉHO DOMU. (I. Volení nevěsty.)

Čtvero let, co sedí císař mladý

Na dědičném všerakouském trůnu;

S jménem děda um a jemnost vlády

Dostaly se císařskému junu.

Skvělý vavřín, udatenství znak,

Velevládné Jeho čelo zdobí;

Ale přemýšlivý dumný zrak

Nořit zdá se do budoucí doby.

„Věrní národové přejí sobě,

By se jejich oddanost a láska

Zjevila mi ženské ve podobě –

Vavřín s myrtou spiala jedna páska. –

Ano; jen kde najít z počtu děv

Onu přemilostnou, drahou duši,

Ježby nesla velké lásky jev,

Jak se k národu a k trůnu sluší?“

Takto dí; a orla zrakem stihne,

Zdobu dávnou rodu císařského;

A myšlénka blahostmi se mihne –

Svatá jiskra nebes dusí Jeho.

A již orlu, jenž mu v mnohý boj

– Jako druhdy bohu Jovišovi –

Blesky třímal na odpůrcův roj,

Dává rozkaz takovými slovy:

„Sluho věrný císařské mé říše!

Už mi leť tam zhůru ku oblaku;

A s té modrojasné vzduchu výše

K nebi napni bystré šípy zraků,

Až mi z počtu stejnorodých děv

Najdeš přemilostnou, drahou duši,

Jež by nesla velké lásky jev,

Jak se k národu a k trůnu sluší!“

Letí orel; a již s modré výše

Dolů řídí velebystré hledy:

K stranám – i kde ambra sladce dýše,

I kde rostou věkovité ledy.

A když v zemi družnou pohleděl,

Kamo slunce spěje v růžném nachu,

Na modlitbách děvu dlíti zřel

Z královského rodu Wittelsbachů.

A mu lehčejší je zrakem dlíti

Ve slunečné na blankytu záři,

Než v to zbožné oko panny zříti,

Klečící tam Božskou přede tváří.

A jak růže nejmilejší zjev

Veškerých, co země rodí, květů:

Nejkrásnější vidí z počtu děv,

– Dvora perlu – sličnou Elizbětu.

A zas roučím letí křídlem dolů –

Blahý posel tuzemského štěstí;

Letí přímo zlatnu ku prestolu,

A ta slova Zeměpánu věstí:

„Jednu zřel jsem z Tobě rovných děv,

Z rodu Wittelsbachů, krásnou duši;

Ta můž’ nésti velké lásky jev,

Jak se k národu a k trůnu sluší.“ –

Když pak nová zjevila se zoře,

Kníže do Bavorska volí cestu;

A již tamo na královském dvoře

Uchází se sličnou o nevěstu. –

A když přeradostnou tuto zvěst

Po Rakousku roznášela zpráva,

Hlučné z tisícerých vsí a měst

Hřměla Františkovi čest a sláva.