TŘI SLOKY IDYLICKÉ.

V té vřavě zápasů, jež život krátí,

v tom proudu vířivém, jenž rve tě zběsilý,

v měst dílně šílené, již vidíš pláti –

stesk večer pojme tě po klidu idyly.

A sladce zatoužíš po šedé cestě

vedoucí k městečku špalírem kaštanů...

dech noci měsíčné vlá v horském městě,

jež spat jde z večera... jen slyšíš fontánu,

ta v duo milenců kdes v koutku šepce...

Kdos domů z hospůdky jde šerem podloubí...

na štíty lomenic svit splývá hebce

a každou hodinu ponocný zatroubí...