Tři sloky.

Ó vzácná vása je to srdce vaše,

kde drahých mrtvých svatý dříme prach –

já v dlouhých nocích často toužím plaše,

bych spal též mrtev v jeho hlubinách.

A lilií je vaše duše čistá,

jež v letních nocích kvete na hrobech –

já chtěl bych mrtev lehnout v ona místa,

bych cítil její balsamický dech.

A přece, bože, děkuji ti v touze,

že’s tolik štěstí dal mi pro žití,

že tušit smím tu božskou vůni pouze,

že nad tou vásou smím se modliti!