TŘI SOUHVĚZDÍ SMRTI

Když náměstí světly planou,

ten, kdo má domov, ten všude uslyší hudbu hrát,

ten může si vybrat přátele, z mísy hluboko brát,

ten může si odvésti na lože ženu milovanou

a každý den dobrým být může a dobro rozdávat.

Ten někdo však, bezejmenný,

kdo nemá hlavu kam položit,

a koho žena s dítětem po boku tíží nad kameny,

že naděje pomalu, ale jistě umírají,

když od Ananiáše ho ke Kaifášovi posílají

a kříž svůj tuší, jak na smrt ten souzený Svatý Žid,

tu bez příbytku a bez práce, s hladem v břiše

se plížejí v pokoutní ulici lidské stíny tiše,

a jsou to ta smrti tři souhvězdí,

jež vedou je podél domů a plotů až ke hřbitovní zdi.