Tři stíny.

Z jakého zdroje tekou slzy tvoje,

že divoce tak ruku moji pálí,

ne ruku jen, až do srdce se valí

a požár zanítí tam bez úkoje;

a že jsou mrtvé, o nichž snil jsem, boje,

jež zapomnění v rubáš mrtvých halí,

že vstávají a zas mi kynou z dáli

a jsou jich šiky, zástupy a voje!

A nemám síly, vypít slzy tyto,

jen cítit musím, kterak pálí divě,

jak za nimi se v duši hrnou stíny.

Dí první: Jak mi toho štěstí líto!

Dí druhý: Jak to necítit vše živě!

Dí třetí: Ztiš se, trpíš bez své viny!