Tři věci.

Tři věci jsou, jež sklíčenou hruď moji

tak divným, blahým naplňují citem,

že s chvěním vznáším zraky k lásky zdroji

a toužím v kraje dálné nad blankytem.

Tři věci jsou, jež útrobu mou plní

tou svatou láskou k člověčenstva blahu,

že při vzpomínce ňadra má se vlní

a duch můj práhne spásy hlásat dráhu.

Tři věci jsou – ó chcete znáti je

ty skvosty Pánem rozsévané v světě? –

Toť víra, láska, blahá naděje!

Hle, růže to, jež kvetou v zimě, v letě!

O kéž by každá, každá zahrádka

z těch růží něžná měla poupátka!