TRILOGIE (I.)

Ideje velké v paskvil zvrací

tlachavý modní človíček.

Já přišel v sešlou generaci

mdlých, egoistních lidiček.

Katastrof doba nadešla vám,

je třeba bít se oddaně.

– Ty, kdož jsou mrtvi, oplakávám,

a živé volám do zbraně! –

Zdrobnělé vášně bez vřelosti

dnes, zítra vidíš v obzoru,

co diletant své vleče kosti

(houpy, hou!) dolů, nahoru.

Po našem nebi mračna běží.

Jak vyhnouti se pohaně?

– Ti, kdož jsou mrtví, nechať leží,

však živé volám do zbraně! –

Diskreditována hesla všecka,

nikomu nikdo nevěří,

ohebná páteř umělecká

shýbá se, když se sešeří.

Stáda se druží v smečky vlčí,

cynicky vyjí přes pláně:

– Ti, kdož jsou mrtvi, nechať mlčí,

však živé volám do zbraně! –