TRILOGIE (III.)

Strnulý, příkrý dojem měk’

v melancholický popěvek.

Své hrany věci ztratily.

Nic nevzbouří... nic nezšílí.

Někoho škoda. Tebe ne,

jen síly darmo ztracené.

Tvé síly kamsi zakleté,

jež ztratila se v mlze té.

V západu ještě se rumění

praehistorická tušení,

legendy trochu nejisté,

nějaké květy bezlisté,

útesy skalní, v moře čnící

a s utopenci hovořící.