TŘINÁCTILETÁ.

blankytné, blankytné jdou dny –

jak oblak s oblakem sen splývá s žitím,

oblaka bílá, bílé sny;

klid letních odpolední líně zvoní,

resedy voní,

oblaka světlem sněží,

a bílou řekou slunce nad vším leží.

Tam venku, za zdí, vlnobitím divým

svět bouří, legendární zem,

s opojným fluidem promenád a parku stínem snivým,

s polibky, smíchem, šepotem.

Jí lhostejný je, bosa běhá v trávě,

dovádí smavě,

v bazénu nožky smáčí

a velkou pannu po zahradě vláčí.

To k blahu stačí.

Sladko je žít, sladko až k pláči!

Blankytné, blankytné jdou dny.

Oblaka bílá, bílé sny...