Triumf lásky.

Ó přijde, přijít musí chvíle,

kdy zmlkne zášt a nenávist,

svých bludů člověk na mohyle

se vznese veliký a čist.

To bude nebem velké plání

ve žhavých božstva jazycích,

to bude zemí velké zrání

a sever, jih

se ztopí v nach jak západ, východ

té velké lásky stavit příchod,

jež smíří vše a všecko zladí

a vrátí lidstvu věčné mládí,

krok její orkán se již zdvih’.

Jak bouře přijde. Ale tiše

se na květ spící položí,

a nový život, kterak dýše,

vzplá do všech cev a odnoží.

Jak nad horami se to blýská!

kdo trpíte, jen k sobě blíž!

Jak liljí kalichy to tryská

svět blaha číš!

To bude bratrů uvítání,

všech s všemi jedno objímání,

z ran tisícerých růže vzplanou,

tvář zahalí dnes poplvanou

a v thyrsus změní Kristův kříž!

Ó přijde, přijít musí chvíle,

kde bájí bude trpící,

kdy zla a zmaru na mohyle

si dáte ruku, básníci!

Co v hloubi ducha tušili jste,

proč druhdy svět se smával vám,

vzplá ryzí, veliké a čisté,

jak drahokam

si lidstvo váš zpěv v srdce vetkne,

víc kal se řízy vaší netkne,

vše bude ryzí, velké, svato,

ať péro, páka, štětec, dláto,

a nade vším Bůh – láska sám!