TRIUMF SOKOLÍ

Prapory vlající nad hlavou,

Sokole, symbole svatý, vzleť!

hoříváš líchou jak krvavou,

plameny purpuru dnes a teď.

Jako bys, nebeské rytířstvo,

vyjížděl z slunečních nebes vrat,

hrdinů nadzemské potomstvo,

za sebou nebe jak Monsalvat.

Tisíce srdcí ti plápolá,

statisíc jásá ti pozdrav vstříc;

vidíš ten rukou les dokola?

nad nimi jiskří to z zřítelnic.

Jsi naší naděje lahoda,

vírou jsi v budoucí všechen čas;

láskou jsi celého národa,

v tobě se obrodí zas a zas!

Jak fénix na tvojim plameni

mdlobu svou spálí, by znovu vzlét’

divem a zázrakem nadšení

zmládlý, by oslnil celý svět. –

Prapory vlající nad hlavou,

plameny purpuru hoříš teď:

třeba-li, líchou buď krvavou,

národa nezborná tvrz a zeď!