Triumf.

Až budu jednou zvadat

a potáhne kol stín!

A padat, padat, padat

do hlubin!

Má duše volně vzletí

daleko nad světy.

Věčnost jí bude zněti

v ústrety.

Vrátí se dum mých příval,

sny moje – vyhnanci.

I ta, jíž rád jsem zpíval

romanci.

Vše procítím zas čistě,

svých vášní hárání,

vlas uvidím tam jistě

havranní.

Tvář uzřím (usmívavou)

za světů hučení.

Potáhne zas mou hlavou

nadšení.

Cos zalká. Vání chladné,

tajemný táhne stín.

Oh, až má duše padne

do hlubin!