Trnový vínek. (1.)

Spí Jerusalem! V měsíce jen svitu

stín roste paláců a věží, štítů,

jen palem šero chvěje se dál strání

jak andělů sbor, zem jenž vlídně clání.

I píseň, která zněla kdesi v skrytu,

juž umlknula v překypělém citu;

i žebrák opuštěn kdes ve ústraní

své čelo k spánku tiskne v tvrdou dlani.

Na loďce zlaté do věčnosti moře

svou líchu bájnou královna noc oře,

snů stříbro rozsévá kol v ňadra mladá:

tu dechne klid a kouzlem duši jímá,

tam slzy stírá. Vše tak tiše dřímá...

jen Láska věčná bdí! – A číhá zrada!