Trnový vínek. (2.)

Skráň horečnou a na tváři své leže

vzdech zdržuje i slzy ve zraku,

tak podoben víc smrti přízraku

a nad ním Bolest, jež svou kořist střeže.

Ach, noc své chvíle pouští bez otěže,

ty letí prudce v půlnoc soumraku;

co anděl prodlévá kdes v oblaku

rty svlažit, v které polibek se vřeže.

Juž čelo v drobné květy propukává,

a každý praménkem se rudým stává,

jak žhavá mince kane dolů v mech.

A z dálky žoldnéřů je slyšet tlupu;

mdlý luceren svit stéká do zástupu:

v něm Jidáš počítá mzdu – v čele všech.