Trnový vínek. (4.)

Děs smrti schválil všecky jeho údy,

žár studený teď zaplápolal v něm;

zdvih’ zraky, černý oblak pod nebem

mu zastřel milostivý výhled všudy.

Kles’ pohled jeho dolů, kde juž rudý

se krve jeho pramen vsákal v zem;

jej pozdravila luza pokřikem,

byl kratochvílí zlostné jejich nudy.

Hled’ v bok, kde lotr visel zasmušilý,

jed rouhání ten chrlil proti němu:

Nám pomoz, zaslíbený Kristus jsi-li!

Kdo roven ještě do bolesti je mu?

Ach, nejbolestnější mu ze všech chvil;

křik’ „Dokonáno“ – hlavy naklonil!