TROGIR.

Nad aero, lodi a vlaky

prostředek lepší mám.

Řeknu jen: Trogir! a zamknu zraky –

a už jsem zase tam.

Městečko v horkém slunci,

líné a ospalé,

i dva lvi oči své mhouří

na kathedrále.

Věž stará s hodinami

teď druhou odbíjí;

kampanil vzpomíná mi

na Italii.

Lvi benátští se ježí

nad klenbou městských bran;

paláce, loggie a branky,

od moře slabý van.

V uliček křivých spleti

krok ticho přetíná,

pár krámků, houfec dětí

a sudy od vína.

V zatmělé krčmě hlučno –

nezajdem na chvíli?

Pijeme s Jugoslávci:

Živili, živili!