TROILUS

Vy, slastí nenasytitelné rty,

jež horkým dechem šeptáte jen „ty!“,

ó tělo, jež, jak žár můj v tebe plyne,

již zatoužilos v objetí zas jiné,

ó ženo, ty, jež boj a svár jsi náš,

Istná nevěrnice, lichotná ty Fryne,

zrozena z vln jsi, s vlnkou odplýváš,

zla rozsévačko! propasti! ó klíne!

Jsi beze jména a máš tisíc jmen.

Tvůj původ na věky je utajen.

Jsi závoj doteků. Jsi nahá rána,

jíž mužné lásky čest je rozežrána.

Mluv, nevinně ty vinná Kressido –

jsi chtivý hřích a vzhled máš jako panna –,

mluv, zázraku, mluv, sfingo: Kdo jsi? Kdo?

Buď prokleta! A přec – – Buď požehnána!