TROJÍ PRVÝ MÁJ (I.)

Vyjdeme v úsvitu rána,

dřív nežli všední svět vstal.

Na tváři lehký je úsměv,

hluboký v srdci je žal.

A v očích prokletých sudbou

žár lásky zajiskří.

Nechápou, nepochopí

šosáci, filistři.

V Královské oboře budem’

na světě mimo svět.

Nikdy tak nepěli ptáci,

nikdy tak nekvetl květ.

Vracejíce se domů

vzdychati budeme

k haluzím kvetoucích stromů

Jarmilo, Viléme!