Trojí rod Páně.

Zdali víš ty duše rozmilá,

Kolik porodů pán Christus má?

To ti církev na vánoce dí

Velíc knězi sloužiti tré mší.

Když ta první mše se počíná,

Krajina jest v půlnoc odína.

Tím se značí pro vše člověky,

Jak se zrodil z Otce před věky.

Přepodivný jest ten Páně rod,

Nevystíhlý jak hloub morských vod.

Jako půlnoc zastírá se tmou,

Tak rod ten jest zastřen věčnou mhlou.

Nelze dále o něm hovořiť,

Přijde se jen nice pokořiť.

K druhé mši se tehdy zazvoní,

Když se noc již ke dni nakloní.

Druhá mše ta zrána sloužená

Druhý porod Christův znamená:

Jak se zrodil z panny Marije,

Z panny čisté jako lílije.

Když on přišel v těle, prchla noc,

A den světlý ujal věčnou moc.

I rod ten jest divné osnovy,

Žádná řeč dost o něm nepoví.

Hloub ta vší se mysli zamyká,

Ani anděl do ní nevniká.

Zázrak jest rod ten všech zázraků,

Duch náš stojí tu jak v omraku.

Nevystíhlá jest to lásky hloub,

Pokory to Boží věčný sloup.

Pro tu lásku nechť se člověče

Duše tvoje v díky rozteče.

Třetí svatá mše se sloužívá,

Když den v jasnotu se odívá.

Tím se tobě ten rod naskýtá,

Když Pán do duše ti zavítá.

V duši lidské hodlá bytovať,

Tam mu chrám má člověk budovať.

Tam se tobě zas chce narodiť,

Duši tvé chce věčně vévodiť.

O měj Mariinu útrobu,

Pojmi v sebe Páně podobu.

Jak den víc a víc se rozžehá,

Tak nechť v tobě láska vyšlehá.

Proměň docela se v jeho tvar,

Oddej se mu napověky v dar.

Běda, když Pán tluče na dvéře,

A se k němu člověk nebéře!

Ale blažen, kdo mu otvírá,

A své srdce po něm vystírá.

Tomu andělů sněm libě hrá,

A on v sobě celé nebe má.