Trojné kvítko.

Na lilii pohleď v rouchu sněžném;

Hrdě pne se svatá nevinnost

V těle nad ostatní kvítka něžném:

Na zem tuto z nebes přišlý host.

Tu zas růže v celé svojí kráse,

Rosou ranní v perlách posetá;

Kouzelný to zjev ti býti zdá se,

Duch tvůj toužebně ji obletá.

Avšak ještě jeden zve tě k sobě

Kvítek skromný, ale spanilý:

Sličnost svou pod lístky skrývá tobě

Fialka, ten kvítek přemilý.

Dívko hleď, bys květla vždy co růže,

V nevinnosti jako lilie,

Skromná jak jen fialka být může:

A jsi právem dcerou Slávie!