TROJZVUK ZVĚTŠENÝ.

Vše v květu... a já vzpomínám si,

kdy líbával jsem Tvoje vlasy,

jich vůní opojen a nadšený, –

a v nitru mém zní trojzvuk zvětšený.

Ta kvinta zvětšená jak ostrá dýka

svým zvukem bodavým v mé srdce vniká

a krví zabarvuje moje sny, –

zas slyším zníti trojzvuk zvětšený.

Já miloval Tě láskou velkou,

leč Ty jsi měla duši mělkou,

Tvé srdce bylo hračkou bez ceny, –

v mém nitru sténá trojzvuk zvětšený.

Tvá duše byla bezobsažná,

Tvé cítění, to voda byla vlažná,

Tys milovala hmotu, a já Sny, –

mým nitrem chvěje trojzvuk zvětšený.

Ta disonance srdce drásá,

když zřím, jak’s svůdný byla kousek masa,

a já tím masem zpit a nadšený, –

v mém srdci požár – hoří trojzvuk zvětšený! – –