Troska vášně.

Matná touha duší mou nejistá line,

pálí v spáncích krví rozžhavenou,

bloudí tmou, hned jasem spěje v žáry siné,

děsí, spájí duši omámenou.

A zemdlena v mlhách těžkých dále klopýtá,

potácí se ve mdlobě znavené,

až rozkoše číše klesne na zem dopitá –

Poslední troska vášně ztrávené.