Trosky chrámu.

Trosky chrámu hory na úpatí

z moře objetí se vznesly ven,

slunce jejich starý mramor zlatí:

dávné minulosti prchlý sen.

Pouhý sen už dávno zašlých věků,

jejž jak ondy líbá slunce ret, –

nuž, nemá-li člověk v smrti vleku

kamenům těm hrdým závidět?