TROSKY

Zurážené dva prsty zkomolené,

malíček, palec – mezi nimi prázdno..

Je hrozná noc!

Přes měsíc mrak se žene,

měsíci ďábel jde na pomoc,

z hor fičí vítr divoký,

hlas vysoký i hluboký

v koruně lípy na silnici

žaluje a pláče.

Pláče a teskně žaluje,

že Pán Bůh v srdci toho ráje,

co za dne jiskří, hrá a zraje,

ze země vyvolal hrůzu tu.

Vůz divoký dokola prudce letí,

ohromné oči vlka svítí

v temnou, tajemnou pustotu.

Od jihu i od východu,

od severu, od západu,

každou chvíli zlověstněji

díváte se k nebi vzhůru,

Panno – Babo!

Ale nyní všecko ztichá,

strom i vítr, noc i mrak.

Na rozcestí rozpiat visí

Kristus na velikém kříži.

Veliký kříž stín svůj vrhá

rozvalinou na nebesa.

Sotva srdce v těle bije,

sotva duše v těle dýchá,

sotva v křoví vzlykne pták –

ale vina bdí a nespí,

pláče, teskně žaluje..

Za co tady zkameněly

Panna – Baba?

Pane, smiluj se! (Jen lze-li..)

Odpusť srdci, odpusť duši –

a k nebesům přiviň zemi

nevěrnou a proradnou!