TROUVEROVA PÍSEŇ

Buď žehnán bůh, náš slitovník.

Buď meči pánů čest a dík.

Buď pannám ctným a paním hold.

Jsem bludný rytíř. Dejte žold.

Jsem bludný rytíř. V šíř i dál

jsem cizím krajem putoval,

a v siré prázdno prsou mých

mi nikdo teple nezadých’.

A jestli se mne tážete,

proč jsem se toulal po světe,

co štvalo mne a co mne štve –

já hledám srdce, srdce své.

Já hor se ptal i moře, žel,

a nikde jsem ho nenašel –

Snad stal se zázrak, bože, suď,

že zalétlo mi v jinou hruď,

tam zakleto je na věky

a marně jsem v kraj daleký

a marně světem putoval,

jed’ cizí chléb a pěl svůj žal?

Buď žehnán bůh, náš slitovník.

Že domů ved’ mne zas, měj dík.

Buď mému bratru čest a hold.

Mým srdcem buď! Toť písně žold.