TRP.

JINAK už to, brachu, nejde,

radost, mladost, všechno přejde;

píšťaličky z vrb

řezat v zimě jako z jara,

to už pozdě, brachu stará; –

zatni zuby, trp!

V jizbu žití jak to čiší!

pozvolna, jak den se tiší,

dohořívá krb.

Jak to listí venku padá!

Mrazno ti, že pustnou lada? –

Zatni zuby, trp.

Utrhni si ještě polem

na strništi s chudým stvolem

vybledlých pár chrp.

Bývaly to jiné časy,

když tu zlaté vlály klasy; –

zatni zuby, trp.

Však už cestou den se chýlí,

na nás jako na obilí

žnec už zvedá srp. –

Koncem, bylo toho dosti;

tak jen tiše, bez hořkosti

zatni zuby, trp!