Trpělivosť.

V tom světě jedno kvítko je,

krev Kristova je rosí;

a šťastný ten, kdo našel je

a v srdci svém je nosí.

Ten nezoufá, – plam naděje

mu vřele v srdci hoří,

i když se v zmaru závěje

plán za plánem mu boří.

On nehyne, když lidská lesť

a krutá křivda zraní;

on klidně zná i zlobu nésť

a láska jeho zbraní.

A byť i v slzách bolestných

stál nad miláčků hrobem

a nad troskami tužeb svých

byť truchle tesklil s Jobem,

přec za nedlouho tichne žal

a ústa, kteráž lkala,

pak dějí jen: Bůh dal, Bůh vzal,

buď jménu Jeho chvála!

A sílu tu, ten zbožný vznět,

když všudy smutno bývá,

zná skytat čarovný ten květ,

jejž křesťan v srdci skrývá.

Nuž, znáš ten kvítek nebeský,

dar Boha Slitovníka?

Řeč lidská a ret anjelský

mu „Trpělivosť“ říká.

Pod křížem Páně rozkvetá;

tam hledej ho tvá víra,

když křivdu trpíš od světa,

když bol ti duši svírá.

A budeš silen, udaten

pro všechen boj a strasti,

až zaměníš kdys kvítek ten

za palmu věčné vlasti.