TRPÍCÍ.

Ten filigranský prstýnek,

v němž krůpěj krvavá plála,

jsem bez lítosti s prstu svlek’,

tak lehce svlek’,

jak ty’s mi lhostejně jej dala.

Zas má jej žena. Ne jak ty

ledová v útočné kráse,

má oči bolestí prováty

a ne jak ty

jen pro effekt teskně zadumá se.

Ji srazil život. Rozpjetí

touhy smet’ do kalu bláta.

Ach, ona nikdy již nevzletí,

jen bolem posvětí

svou duši, v níž záře snů sváta.

– Oh sluší ti, sluší překrásně

ten despektu úsměv velkolepý. –

Leč ona trpí vždy nehlasně

a nehlasně

krev z žil jí teče křečovitými tepy.