TRPKĚ SLOKY

Nikdy až dolů ke dnu moře se nerozpění,

žena i dno svého srdce podryje v rozběsnění;

do výše oceán o hvězdy nikterak neudeří,

muž strhne muži poslední hvězdy, na které věří.

A to všecko člověk, jenž dneska je tady a zítra kdes.

Nesmrtelnost by pod jho si spřáhl i pro svůj běs,

kde sama věčnost v svém lůně má hvězdy jen dočasné!

V popelu vychladlém jed jest, jenž poslední uhasne.