Truchlící sestry.

Znám dvě sestry, obě něžné,

Něžnější než lilie,

Jedna s myrtou na hlavince,

Druhá – věnec nevije.

Obě pláčí, na se hledí,

Ruka v ruku vložena,

A tak dlejí pod cipřišem,

Kde je hrobka zelená.

Na té hrobce růže leží,

Svadlá růže červená;

Ach tu sestrám slze kanou,

Neb je na vždy zlomena.

Pramen slzí ze čtyr očí

Budí růži milenou,

Darmo ale oči pláčí,

Nespatří ji zkříšenou. –

Ty dvě sestry, milko drahá,

Naše smutné duše jsou,

Ty na hrobě lásky pláčí,

Až jim slze vytekou.