TRUCHLIVÁ PÍSEŇ.

Zavři svoje bledé zraky,

jsou tak tklivé, umdlené

čekáním a utrpením,

od slz hořkých zamžené.

Není klidu v mojí duši,

není klidu v hlavě mé,

tůň pode mnou, tůň nade mnou,

vpředu břehy vzdálené.

Jako bludný Hollanďan jsem

věčně štvaný mořem běd,

čekaje na vykoupení

láskou tvojí sedm let.

Sedm dlouhých, trapných roků

v prsou oheň, v hlavě tíž,

věda, že mé vykoupení

svojí smrtí zaplatíš.

Zavři svoje bledé zraky,

jsou tak snivé, znavené

neštěstím a odříkáním,

zklamáním a naříkáním

zkalené.