Truchlivý zahradník.

Smutně zahradník zpíval,

Jsa láskou raněný,

Kvítím se obírával,

Po milence vzdychával,

V klášteře zavřený.

On dlouho o své lásce

Smutně prozpěvoval,

S jeho tváře slzyčky

Zalévaly kytičky,

Takto sy vzdychával.

Můj mladý věk jest truchlý

Bezevší radosti,

Zemdlévá jak růžička

Spálená od slunýčka,

Jsem v velké žalosti.

Již tě můj krásný kvítku

Nemám víc spatřiti?

Musýš v tom tmavém domě

Svůj krásný věk bezemě

Žalostně stráviti!

Netěší mne víc kvítí,

Neb jsy nejkrásnější,

Jen tobě a mně pomoct,

Z té tmavé zdi tě vymoct,

Mám žádost největší.

Když vidím kvítí vadnout,

Rád také umírám;

Kvítí bez vody vadne,

Srdce bez tebe chřadne,

Ach, co sy počít mám!

Jižjiž, má nejmilejší!

Docela umírám,

Nemůžešli brzyčko

Potěšit mé srdýčko,

Zde sobě hrob vzdělám.