TRUCHLOZPĚV.

Složili Tě v chladnou zem,

zatížili kamenem,

konec již!

Za Tebou jest žití hon,

nad hlavou Ti kvílí zvon,

a Ty spíš!

K čemu dál nad Tebou lkát?

K čemu vlas i šaty drát?

Konec již!

Na Tvou hrobku šlehá sníh,

dešť se lije v ručejích,

a Ty spíš!

Vše, co zde jest, dál rve čas;

plamen ducha Tvého zhas’,

konec již...

Mnoho velkého jsi chtěl,

dobojoval, dotrpěl,

dnes už spíš!

Přijde jaro co nejdřív,

zkvetou snítky dřínu, jiv,

v Tvoji tiš

zazpívá pták, samotář,

hrob Tvůj zaplá v lesk a zář,

kde Ty spíš!

Ale myšlenky Tvé žeh

nevychladne v aeonech,

aťsi spíš!

Tvůj plát bude věčně dál

mužné síly ideál...

Srdce výš!