TRUD VEČERNÍ.

Snící okres ticho stráží;

Zvonků veských temný zvuk

Mutně od skal se odráží,

Brav se vrací z tučných luk.

Měsíc leje stříbrorohý

Slabý lesk na důl a strom,

Tam na hoře svadlé hlohy

Nuzně věnčí skalní lom.

Větřík vzdychá v borovině,

Jenž tam šatí pavršky,

Rákosinu na bařině

Oblétají světlušky.

V starém zámku, lesa blíže,

Rozléhá se hukot sov,

Vrzá větrem hradní mříže,

V ztlelé věži praská krov.

Z kláštera pustého, hory

Jenž se bělá v průčelí,

Zdá se, jakby temné sbory

Zbožných panen upěly.

Slavík toužně kvílí v houští,

Zpěv umírá labutí,

Trud se zlehka na zem spouští

Na své černé peruti.

Skrytý cvrček v svadlé trávě

Večerní svůj vede zpěv,

Věnci kývá větřík hravě

Po náhrobcích mladých děv.

U hřbitova ořech chrastí,

Na hrobích se míhá stín,

Všecky boly, všecky strasti

Kryje temný spánku klín.