Trud.

Jak slavíček když veselém ve háji,

Skákaje s větví zelených na větve,

V plesu vábném své klokotá milostně

Písně radosti:

Takť i já druhdy spanilém ve chrámu

Přírody krásné vesele jsem kráčel,

Ústa má zvučně plodilať jen vezdy

Hlásky radostné.

Zdaž jsi slýchal kdy, bělavý měsíčku,

V temno noční zdech vyvinout se žalný?

Tvou, potůčku, kdy smutila hladinku

Stesku slzinka?

Však co jsem krásná Tě zočil, děvinko,

Příroda sličná neblaží mě více,

Toužebností můj opojen těká teď

Duch ve budoucnu!

O tvrdá Pinko, trudy mé množí se,

Slabne dech, touhou srdce mé krvácí,

Ó by mně vzhled byl za to jen jedinký

Tvého očinka!