Trumf na trumfa.

Na louce děvčata,

jako dvě poupata,

seděla,

všelicos povídať věděla.

S kopce šel mladík té chvíle;

ve tváři měl něco krásy,

vlasy však do šeda bílé.

Slečinky, jak známo, milují špásy,

proto se optala smělejší z nich:

„Což pak již na kopci sletuje sníh?“

Mladík však, nezmaten nápadem děvím,

odsekl: „O tom já ničeho nevím.

Jakž pak by padaly sněhové kusy,

dokud se loudají po lukách husy?“