TRYZNA (III.)

Marně! Jsem sám v studených tmách!

Vše ztratilo se jako sen,

Jak mdlý nádech splynulých barev,

Opřádající vysněné tvary

A odvanutý náhle s bytí všeho...

A zase bloudím mlčící nocí,

Vždy dál a dále,

Mrtvou tiší, tmou.

Nocí se vleku, pod nebem se vleku,

Jež se na mne dívá, postříkáno stříbrem,

Chladnýma očima lhostejných hvězd,

A v duši je jako v sále po svatebním kvasu, kde zhasili světla,

A v duši je mrazivo a v duši je temno,

A v duši je beznaděj a v duši je pusto,

A neukojitelný žal a mučivá touha

Po těch, kteří odešli v dálku,

Po těch, kteří odešli na vždy...