Tryzna za Boecklinem. (I.)

Ze světa, za kterým zavřel jsem závory dveří a oken,

abych moh’ s duší svou po tichu hovořit sám,

slézati písní svých Parnass a nálad svých strmící Brocken,

dívat se poklidně v bludiště tužbám a tmám,

padl tu divoký, zoufalý hlas,

kosti mé provanul úžas a mráz,

ač jsem zvyk’ patřiti v duše své krvavý západ,

nemoh’ jsem v první ráz chápat

smrti ten bizarrní nápad:

Boecklin zemřel!