Tryzna za Boecklinem. (IV.)

S štětcem svým v pěsti své lhostejný ku písni Smrti,

která je Skutečnost, Všednost je, která vše veliké škrtí,

radost měl’s v umění, ve kterém Ideal s Bolem

sloučí se na paian! Nad mojím stojíš tak stolem.

Síliti měl jsi mne v zápasu denním a všedním,

padl’s teď – Zděšen jsem výkřikem ze světa jedním,

ze světa, za kterým zavřel jsem okna i dvéře.

Zpráva to poslední z duše mi oporu béře:

Boecklin zemřel!