Tryzna1 za duši básníkovu. (Epilog.)

Ze slovanské přímé hostinnosti,

Za pěvcovu duši šlechetnou

Naše Musa Tryznu vystrojila,

U stolu pak svého milé hosti,

Hospodyní ráda ochotnou

Besedníky české uhostila.

Ku přípitku tedy nábožnému

Ať se třikrát ozve „sláva!“

Sláva budiž pěvci germanskému,

Jenžto hájil svobody a práva

V době trudné, když hlas svobody,

Svému hlasateli šlechetníku,

Věru nedopřál té výhody

Jako pozdějšímu hlasovníku.

Sláva jemu, an si svojí slávy

U nelehkém dobyl zápase,

V službě svaté národů všech zprávy

Na příkřejším onom Parnase,

Kde ve slávě věru není láce,

Leč kde sláva velké žádá práce.

Nuže čistou krví české révy

Slušně oslavme ty žalozpěvy

U pohřební této hostiny! –

Kdož jsi druhem české družiny,

Kdo máš srdce vřelé, světlou hlavu,

Kdo ctíš slovo moudré, statné činy,

Na věstcovu tedy čest a slávu

Vychyl plný koflík mělničiny!

Lenau byltě šlechticem a šlechetníkem,

Svobody a práva věrným zástupníkem.

Věru šlechtic byl on v duchů říši,

I jak zeman, šestnácti vnuk předků,

Čítá šestnáct dávné slávy svědků,

Pochovaných v pergamenův skrýši,

Takto Lenau v příštích časů hluku

Má též diplom urozenství svého,

Ale podstatnější, ale vyšší,

U nejdalších pojištěný vnuků,

Zbudou-li se chtíče soběckého,

Jestli vášni nepodlehnou nižší,

Jestli muži srdce železného,

Po železných drahách chvátajíce,

Ziskem nebudou se řídit více,

Nežli citem srdce šlechetného,

Nežli slovem věštce nadaného.

Ale jako v zemi zaslíbené

Proti dravým proudům Moslemínů

Godofred svou zatknul korouhev,

Tak čas, mstitel víry zneuctěné,

Takto mstitel slávy zapomněné,

Věstcům novou získá Palestýnu,

Kde jich sláva znova vyjde v jev.

Vítej víro v možnost lidské cnosti,

Pod znakem té víry spasitelné,

Vítej věstcům krásná budoucnosti

S rukojemstvím slávy nesmrtelné.

K novým zpěvům ve všech jazycích

Strojtež věští mužové své lyry,

A zpěv božský z prsou věřících

Pravověrné zbudí bohatyry!