Tubalkain.

V rudou, žhoucí měď zabušil mohutným kladivem!

Jarým tempem hrály rány v žhavém kovu,

deště zlatých jisker, jako světlé roje

mihotavých mušek, lepou kovářovu

růměnily tvář. A v dáli boly svoje

teskně lkali dravci v žaluplném zvuku:

opouštěli háje, chladné vodní zdroje,

brlohy své skalní, ba i pěvci s buku

přilétali shlédnout podivné ty stroje.

Jako zmámení se táhli v širém kruhu

kolem zářné výhně a jen chvílí, časem

výkřik děsu zavzněl z kypícího luhu,

zhoubu tušící, tak tklivým, bolným hlasem!

Zvolna jejich oužily se dráhy kružné:

roje dravců stály blízko výhně malé,

prohlíželi kopí ohnivé a pružné,

které kovář zrobil. S citem neskonalé

slasti ustal kovář v práci hřmotné rázem,

s kopím žhavým běžel ku chladnému vřídlu

ostří zakalit. A mlat se svezl na zem.

Lepotvárná lvice skokem ku tavidlu

mihla se a chopíc kladivo, je vzmachem

mocným, bohatýrným vymrštila v davy

šelem, jež se rozprchly hned v skoku plachém.

V písek vrytý mlat ten mladý buvol tmavý

v divém spěchu rohem zakřiveným zvedl,

s plesným rykem pádě, v pouště druhy vedl.

Celý vesmír zavzněl zvukem ódy divé,

v štěkot hyen, pardů, v krákot orlů černých

bručel slon kdes v tichém háji písně snivé;

Goril s větví v ruce, s tlupou družek věrných,

ve jásavém tempu v borů sladkém stínu

tančil blah a šiky silných býků divé

hnaly do zelených lučin šťavných klínů.

Slunce s výše plálo bájně, lahodivě.

Tubalkain se vrátil s plesnou zářnou tváří,

v ruce kopí, které v mladém tkvělo kmeni

bukovém. A lvice dosud stála v záři

planoucí té děsné výhně, z které pění

sykavé se dralo posledních již, modrých

plamenů. l zvrátila se výheň s třeskem,

mocný zážeh světla tryskl ještě bleskem,

lvice skok – a hrůzyplný zápas bodrých

reků nastal v poušti divoké. l válčil

starý prasvět zde a mocným zuřil vztekem

proti člověku, jenž drzou rukou páčil

sladký zákon, jímžto dosud v míru, s vděkem

celý vesmír blah se spravoval. Však silnou

rukou srazil kovář kopím lvici rázem,

neboť psáno jest, že lidstvo snahu pilnou

darem dostalo a přineslo si na zem.

V dálce zalkal bor – Tubalkain ovládl bojiště!