Tuberosy.

V mdlých vůních tuberos, jež dýší zapomnění,

za noci poslední, jež neuvidí rána,

má duše odejde v sen, jemuž konce není,

jak tepem andělských jsouc křídel skolebána.

V mdlých vůních tuberos, jež dýší zapomnění,

mé touhy, naděje se nesplněny skojí

a půjdou jako stín, jak nedosněné snění

za stínem duše mojí.