TUCHA.

Noc jako stříbro! Její lesk

div nezvoní!

Kam děl se dolin stín a stesk?

Vše zjasnilo se, ztichlo,

kde se vánek vyroní,

jest jak by štěstí dýchlo.

Noc prozářila jezer klín

až do hlubin –

A máš-li v srdci černý stín,

ta noc – ta v záři svojí

jak jasnokřídlý cherubín

hle – po boku ti stojí.

Jsou chvíle – maně přiletí

jak andělé!

Znáš útěšné jich objetí?

Ty pláčeš? Hle – co rosy

se míhá v nivě zachvělé...

Věř, pláče s tebou kdosi!