TULÁCI. (II.)

Šaty jehlou zlátované,

v hrudi tažných ptáků cit,

vesele již slunce plane,

tlumok tedy nutno vzít...

Ó, kdo jednou jenom šel,

jednou jen se v silnic běl

na daleké cesty vydal,

v zelené kdo trávě spal

a když procit’, kráčel dál,

rudý východ slunce vídal,

rozprostřenou před zrakem

krajinu měl zelenavou...

soused stal se tulákem,

tlumok vzal, v dál prachem, travou